V současné době nabývá na důležitosti otázka související s přesunem hodnot do online prostředí. Děje se tak zejména díky faktu, že se lidé nechtějí v době infekční potkávat.
Doba je složitá a je tedy logické, že obchody padají. Padají, protože první co člověk udělá je, že zastaví veškeré aktivity související s přesunem peněz kamkoliv, kde k nim nemá přímý přístup. Zdroje, ať už jsou jakékoliv, tak přímo ukazují cestu na jejímž konci startuje trend. Ať chceme či nikoliv, současným trendem jsou rychle dostupná a likvidní aktiva, která nám umožňují směnu za cokoliv, a to kdykoliv a odkudkoliv. Řeč je pochopitelně o technologiích, a to spojených zejména s tím, čemu říkáme on-line. Ono totiž v momentě, kdy se k tomu, co se dá jednoduše směnit například za potraviny, dostáváme komplikovaně, získáváme pocit strachu a nejistoty. A právě strach, jak jistě všichni velmi dobře víme, je mnohdy účinným aktivátorem k tomu, abychom začali jednat. Jednání ve zdánlivě statické době, kdy je jakákoliv manévrovatelnost omezená, nám ukazuje směr. Pojďme se nyní společně podívat na možnosti, které souvisejí s přesunem aktiv online a nahlédněme na to, co je v tuto chvíli pro nás jako pro obchodníky vhodné řešit jako první. Pojďme se společně věnovat novým trendům a regulaci.
Digitální transformace se na finančních trzích nejčastěji projevuje rozšiřováním nabídky finančních služeb a produktů. Využívají se nové technologie a rozvíjejí se softwarové nástroje. Na finančních trzích se kromě tradičních finančních institucí objevují noví poskytovatelé a zprostředkovatelé platebních a jiných finančních služeb, například velké technologické společnosti nebo FinTechové start-upy. Uvedené dopady nových technologií na odvětví finančních služeb popisuje Evropská komise termínem „digitální finance“.
Rozvoj digitálních financí znamená pro koncové zákazníky řadu nových či inovovaných finančních produktů a nabízí se i nespočet možností, jak se k těmto produktům snadno dostat. Pro poskytovatele finančních služeb se tak vytváří prostor pro implementaci nových a efektivnějších marketingových procesů, a to včetně obchodních modelů, které tradiční distribuční kanály transformovaly do většího využití zejména prostřednictvím online nástrojů.
Strategie pro digitální finance vytyčuje hlavní priority a cíle, kterým bude Evropská komise v období do roku 2024 věnovat svou pozornost v souvislosti s digitální transformací finančního trhu. Komise staví na Akčním plánu pro FinTech z března roku 2018 a navazuje na práci Evropského systému pro dohled nad finančním trhem (ESFS). Tato strategie byla připravována na základě došlých podnětů ze strany více než čtyř tisíc respondentů, a to v rámci veřejné konzultace, kterou pořádala Evropská komise. Přihlédlo se i k návrhům z workshopů organizovaných v rámci iniciativy Digital Finance Outreach.
Strategie pro digitální finance se tak věnuje finančním trendům, a současně svou pozornost zaměřuje na strategické cíle a jejich hlavní priority v kontextu digitální transformace evropského finančního sektoru. Svou pozornost tak přímo zaměřuje například na kryptoaktiva či umělou inteligenci. Všechny moderní trendy související s transformací podporuje a současně hledá řešení vykrývající rizika. Přesněji řečeno, komise do roku 2024 plánuje přípravou komplexní regulace podpořit užívání technologie distribuovaných záznamů (Blockchain) a kryptoaktiv ve finančním sektoru. Nová podoba regulace by měla dostatečně reflektovat rizika, která může využívání těchto nových technologií přinášet.
To je samozřejmě skvělé, nicméně to podstatné funguje již nyní.
Současně totiž komise dnes vnímá potřebu propagovat a posílit tzv. inovační facilitátory, tedy regulatorní sandboxy a inovační huby pro finanční inovace. Regulatorní sandboxy umožňují tradičním poskytovatelům finančních služeb i FinTech společnostem vést tzv. zkušební testy jejich nových inovativních produktů v přímé interakci se spotřebiteli po dobu do jednoho roku. Režim zkušebního testování je specifický proces kontinuální konzultace finanční společnosti s dohledovým orgánem. Finanční společnost tím získává právní jistotu a dohledový orgán podpoří rozvoj při zajištění ochrany spotřebitele v souladu s právními předpisy. Regulatorní sandboxy umožňují poskytovatelům finančních produktů shromažďovat data a zpětnou vazbu uživatelů, aby poskytovatelé mohli své produkty vylepšit, a tím urychlit zavádění nových technologických produktů do praxe. Přínosem je širší nabídka služeb a větší konkurence mezi poskytovateli.
Od založení prvního regulatorního sandboxu ve Velké Británii se rozhodlo svůj sandbox založit několik dalších států EU. V současné době je k dispozici v Nizozemsku, Litvě, Dánsku, Norsku, Maďarsku, Španělsku na Maltě a v Rakousku. Zatímco v Rakousku regulatorní sandbox vznikl v září 2020, a ve Španělsku je regulatorní sandbox již dokonce právně zakotven a britský sandbox funguje již od roku 2014. Většina evropských regulatorních sandboxů není omezena na určitý typ produktů a častokrát jsou otevřené finančním inovacím ve všech odvětví retailových finančních služeb. Každý ze sandboxů má ale stanovené podmínky pro přihlášení projektu. Například kromě odlišnosti od dosavadních finančních produktů je třeba prokázat, že uchazeč má kvalitně nadefinované cíle testování produktu a měřítka výkonu/úspěšnosti produktu. Mimo provozních parametrů mohou být i jiné podmínky. Například v případě Rakouska se při výběru uchazečů hodnotí, zda je obchodní model uchazeče ve veřejném zájmu.
Další státy představují inovační huby, zjednodušeně řečeno kontaktní místa, která poskytují nezávazný komentář k připravovanému produktu. Zajímavým příkladem je inovační hub, který v dubnu 2019 spustilo Ministerstvo financí Slovenské republiky společně s Národní bankou. Cílem inovačního hubu je podpora implementace moderních technologií na finanční trh a zlepšování pravidel jeho fungování, zejména díky možnosti dialogu mezi zájemci s podnikatelským plánem v oblasti FinTechu a experty z dohledového orgánu.
U nás v České republice působí několik nezávislých inovačních hubů zaměřených na rozvoj technologií, mezi které patří například IT4Innovations, RCI ČVUT, DIGIMAT, CIIRC ČVUT, CYBERSECURITY INNOVATION HUB, ICUK Digital Innovation HUB, H4DI nebo Technologické centrum Hradce Králové.
V návaznosti na Evropskou komisi také Ministerstvo financí zahájilo přípravu Rámcové politiky Ministerstva financí k problematice inovací na finančním trhu, která vymezí dlouhodobou strategii i střednědobé záměry Ministerstva financí v této oblasti a ve vztahu ke spotřebitelským otázkám doplní již existující sadu koncepčních dokumentů (Rámcová politika Ministerstva finanční v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu a Národní strategie finančního vzdělávání 2.0). Rámcová politika inovací potvrdí zájem ČR sledovat a systematicky podporovat zavádění inovačních řešení na finančním trhu a rozvoj digitálních financí, usnadňovat podnikání a (v interakci s relevantními aktéry) usilovat o tvorbu prostředí nakloněného rozvoji inovací, včetně prostředí regulatorního. V ČR působí řada inovativních společností a ČR proto usiluje o tvorbu evropské regulace, která umožní růst a expanzi těchto inovačních společností.
Ve vztahu k regulatorním aspektům problematiky Česká republika – stejně jako Komise – zdůrazňuje zejména potřebnost nastavení legislativního rámce takovým způsobem, aby nevytvářel nezamýšlené překážky vývoji a implementaci nových inovativních finančních produktů a služeb a aby inovativní společnosti nebyly zatíženy nedůvodnou regulací, ale zároveň byla zajištěna náležitá ochrana uživatelů finančních služeb a jejich osobních údajů.
Tolik k regulaci související se zájmy Evropské komise a České republiky. A co na to praxe?
Vstoupit do prostředí, kde se s aktivy obchoduje online, je dnes kupodivu skutečně jednoduché. Schopnost s aktivy pracovat, efektivně je přesouvat a kontrolovat není v prostředí decentralizovaných financí už nic složitého. To, co je skutečně důležité, je jejich efektivní regulace. Zatímco v zahraničí se regulace vyvíjí různými směry a regulátoři aktivně komunikují, především s těmi, kdo s aktivy v praxi pracují, u nás je situace prozatím ještě vlažnější. Abychom dokázali soustředit pozornost na to, co je podstatné, respektive na to, co nás v tomto článku zajímá, zaměřme se nyní především na procesy, které přímo souvisí s regulací a obchodním procesem.
Typické obchodní procesy jsou totiž limitovány faktem, že v době omezené nouzovým stavem je složité, a mnohdy nemožné, potkávat se s klienty. Pokud jsem tedy obchodník, a má rodina žije z uzavřených obchodů, nacházím se v situaci, kdy je pro mne komplikované či přímo vyloučené, abych svou práci vykonával dobře, nebo vykonával vůbec. Logicky mne tedy napadne, zdali existuje řešení, které lze v této době využít a zda lze jeho využívání rozšířit na další aktivity tak, abych mohl obchodovat online. Zkrátka abych mohl pracovat, sloužit klientům a zároveň u toho vydělávat. Návštěva klienta online, distribuce a podpis smlouvy online, včetně přesunu aktiva, výměnou za jeho úhradu je tedy něco, co mně a mé rodině zajišťuje přísun životadárných financí. A to i v komplikované době, jakou nyní zažíváme.
Abych tedy mohl účinně obchodovat, potřebuji systém, který něco takového umožňuje.
Zapátráme-li však napříč trhem, tak zjistíme, že žádný takový regulovaný systém v naší zemi doposud neexistuje. Pokud však existuje potřeba a neexistuje řešení, vzniká příležitost. A právě to je něco, co nám obchodníkům, a nejen nám, umožňuje fungovat a růst. Abychom rostli v souladu se zákony a s tím související kontrolou, je vhodné rozumět základním procesům, které takový růst doprovází. Distribuci aktiv online a vyrovnání závazků s ní souvisejících, zajišťují systémy, jež se zabývají emisí kryptoaktiv. Ten, kdo toto slovo ještě nikdy neslyšel, může nabýt dojmu, že se jedná o jakousi kryptoměnu. Opak je však pravdou. Kryptoaktivum je něco, co je, podobně jako klasická obchodní smlouva, vázáno na realizaci nějakého projektu, přičemž toto kryptoaktivum samo o sobě garantuje, že jeho držitel má právo na zisk v podobě předem definovaného podílu z výnosu. Jinými slovy kryptoaktivum je vlastně totéž, co jakákoliv obchodní smlouva, jen má digitální podobu, a proto je ho možné velmi efektivně distribuovat. Kryptoaktivum je chytrá digitální smlouva, která je provázána s byznys plánem konkrétního projektu, jeho roadmapou a s milníky, které definují, co se musí stát. Pokud se to stane, hodnota kryptoaktiva logicky roste.
Abychom si dokázali představit o čem je řeč, ukážeme si, jak takové kryptoaktivum funguje v praxi. Představme si, že jako obchodníci obchodujeme kryptoaktivum vázané k výstavbě továrny na unikátní baterie. Baterie dnes potřebuje doslova každý a jedná se tak o zcela jasně definovaný trend. Baterie z naší továrny jsou unikátní nejen svou konstrukcí a technologií, ale i schopností provozu ve značně extrémních podmínkách. Z tohoto důvodu je o ní velký zájem a předpokládá se, že se bude dobře prodávat. Aby továrna vyrostla a rozvíjela se, potřebuje kapitál. Kapitál, který dokáže získávat online, a to ideálně kdykoliv, tedy i v době, kdy jsme zavřeni doma. O továrně, a její vizi, strategii, milnících a realizaci se každý z nás dozví na webu. Fotky, videa z výstavby, otevření první výrobní linky, to vše jsme schopni sledovat online z domova. Nicméně kapitál vázaný na prodej tradiční, tj. klasickou formou, představuje v této době jistou komplikaci. Továrna se proto rozhodne vyemitovat kryptoaktivum, tzv. token. Sekuritní token je vlastně kód, který lze distribuovat napříč online prostředím. Tokeny se zapisují do zvláštní databáze, která je nefalzifikovatelná, decentralizovaná a nedá se, podobně jako internet, vypnout. Tato databáze je současně dostupná odkudkoliv, a to z jakéhokoliv chytrého zařízení. Tokeny je tak možné převádět, distribuovat a logicky také obchodovat odkudkoliv, tedy také z domova. Přesunem tokenu z jednoho místa na druhé se uzavírá smlouva. Přesune-li token obchodník směrem k zákazníkovi, automaticky se investor stává majitelem tokenu, peníze za jeho prodej získává továrna na rozvoj svého projektu a obchodník získává provizi za zprostředkování. Vše se děje automaticky, zcela transparentně a online. O celé transakci existují zápisy a je velmi přehledně, a zcela bezpečně, definovatelné, kdo v transakci hraje jakou roli. V praxi to poté funguje tak, že pakliže továrna odprodá tokeny investorům, tito investoři získávají jejich držením nárok na výplatu podílu , který souvisí s konkrétně definovaným procentuálním výnosem z prodeje výrobku..
Protože oproti klasické obchodní smlouvě, která může v tradičním světě něco podobného deklarovat investorům, například v podobě Dluhopisu, má token výhodu digitální, a přináší tak do této hry mnohem více kontroly. Sekuritní token totiž není jen nástojem, který deklaruje jeho držitelům pouhý výnos. Sekuritní tokeny jsou mnohem chytřejší než obyčejná smlouva. Digitální sekuritní token je přímo propojen s továrnou, která produkt vyrábí, a proto umí přímo „vidět“, co se uvnitř továrny děje. Pokud tedy zakoupím token továrny, která vyrábí již zmíněné baterie, zajímá mě každá baterie, kterou továrna vyrobí, a to proto, že mi z každého jednotlivého kusu náleží podíl. A právě toto digitální sekuritní token umí. Mám-li zakoupen digitální sekuritní token, vidím každou baterii, kterou továrna vyrobí, vidím, co se s ní děje, vidím, kolik peněz z jejího prodeje získám a vidím, kdy k takovému prodeji došlo. Jakmile dojde k prodeji, chytrá digitální smlouva vázaná k mému tokenu započte transakci do systému a automaticky s transakcí vyrovná závazky související s výplatou investorům. To všechno výměnou za digitální token, finanční prostředky. Vše se děje online, zcela transparentně a v bezpečí nefalzifikovatelného prostředí decentralizované databáze veřejného blockchainu.
Toto všechno se v praxi již děje právě tím, že takové systémy vznikají. Polemizovat o tom, zdali jsou tato řešení životaschopná, by bylo zbytečně plýtvání časem. To, co je ale vhodné otevřít jako téma, je souvislost s regulací těchto procesů. Ať chceme či nikoliv, v tomto prostředí je regulace všudypřítomná. Zatímco papírový oběh, založený na podpisech, ověřených osobních dokladech potvrzujících naši identitu, a na distribuci klasickou pozemní poštou, musí být regulován dodatečně, digitální oběh je na veřejném blockchainu regulován přímo ze své podstaty. Bez regulace totiž neexistuje proces a bez procesu neexistuje řešení. V digitálním prostředí, které je transparentní, nefalzifikovatelné a nesmazatelné, jsou všechny procesy ze své podstaty regulované. Do prostředí se není možné dostat, aniž by kdokoliv, kdo se do prostředí hlásí, nesplnil podmínky AML, KYC a MIFID. Takto se „dovnitř“ dostávají výhradně a jenom transparentní a ověření uživatelé. Protože jsou transakce prováděny digitálně, je nemožné s nimi jakkoliv toxicky manipulovat. Tím, že se v systémech propojuje velké množství lidí s různými potřebami (firmy, projekty, investoři, obchodníci, banky, auditoři, právníci), vznikají komplikované matrice, které přímo vylučují jakoukoliv pozdní machinaci s digitálními tokeny. V takovém případě máme technologicky, procesně a logisticky všechno v pořádku. Jenže doposud jsme byli vždy zvyklí, že regulace je něco, co je nutné dodržovat vždy a všude. Jak tedy něco takového jako je digitální token vlastně regulovat v tradičním světě? Je to skutečně tak jednoduché?
Představme si tedy opět naši továrnu, do jejíž výstavby jsme investovali peníze. Výměnou za ně jsme získali digitální aktivum, tzv. sekuritní tokeny. Sekuritní token nám garantuje, že jakmile továrna začně vyrábět a dodávat zákazníkům baterie výměnou za peníze, získáme z každé jednotlivé baterie svůj podíl. Abychom si to představili konkrétně jako něco hmatatelného, představme si digitální token jako klíč. Klíč, který mi umožňuje otevřít dveře v továrně a získat tak svůj podíl z produkce, samozřejmě digitálně, online a z pohodlí svého domova.
Pokud chce tedy továrna získat kapitál, vyrobí 1000 klíčů a postupně je prodává. Čím bližší je termín dokončení továrny, tím nižší jsou rizika, a proto klíče prodávám dráž a dráž. Klíč je dražší o tolik, o kolik jsem blíže k dokončení výstavby továrny, jejíž dveře dokáže takový klíč odemknout, protože hodnotu klíče přímo ovlivňuje objem investice, kterou jsem do továrny vložil. Jakmile továrnu dokončím a majitelé klíč použijí, dostanou se do místnosti, ve které je jejich podíl vyjádřený v odběru výrobků, na kterých jsme se předem dohodli. Výrobky mohu odprodat na volném trhu nebo je nechat v místnosti a počkat, až se prodají sami. Výrobky mohu případně také jen pronajímat a získávat z jejich pronájmu měsíční fee. Pokud se jedná o výrobu baterií, je regulace spojená s finančním trhem vcelku pochopitelná. Zajímavé to však začíná být v momentě, kdy k baterii přiřadím digitální token, kterým si nárokuji podíl na prodeji baterie. Aby takový token mohl vzniknout, je nutné ho vyrobit. Každý takový token je unikátní, a to proto, aby bylo jasné, k jakému projektu token patří. Pokud tedy token vydá továrna na výrobu jízdních kol, jedná se o jiný token, než jaký vydala továrna na výrobu baterií. Jelikož je digitální token unikátní sadou znaků a čísel, který jsem „vyrobil“, můžeme jej chápat i jako autorské dílo.
Aby to celé bylo ještě zajímavější, můžeme token chápat regulatorně jako něco, co lze ošetřit logisticky, ale také produkčně. Podobně jako musí továrna vyrobit baterii, musí proto, aby mohla baterii vyrábět „vyrobit“ továrnu. Aby získala finanční prostředky na „výrobu“ továrny, musí „vyrobit“ digitální token. Teprve tím, že distribuuje digitální token, získá prostředky na výstavbu „výrobu“ továrny a potažmo na výrobu baterie. Tím se uzavírá produkční cyklus a vyrovnáním závazků také cyklus investiční. Zamyslíme-li se nad tím, jak a kde takový cyklus efektivně regulovat, zjistíme, že cokoliv vyrábíme je přímo spojené s autorskými právy.
Lze tedy říci, že token je unikátní kód ne nepodobný například hudebnímu refrénu. Refrén je sada po sobě jdoucích kódů (tónů/ not), které vytváří unikátní zvukový záznam. Tento záznam, pokud jej nikdo přede mnou ještě nezapsal, je hoden autorského zápisu a ochrany. Pokud tento kód (refrén), použijí v písničce, ze které se stane hit, zřejmě jej dokáži výhodné směnit za peníze, protože se o něj rádia, televize a další komerční media doslova poperou. Práva s tímto kódem spojená mi následně pomohou k tomu, abych za zmíněný kód získal také férový honorář.
Pokud se pohybujete v uměleckém světě, víte, že jakákoliv tvorba zahrnuje tvůrčí proces. Právě on je ve výsledku tím podstatným, co autora dovede k výsledku. Výsledku, jehož metou může být zmíněný token. Formát a obsah takového tokenu může být, v mnoha případech dokonce okamžitě, zpracován do podoby grafické, tiskové, audiovizuální nebo například mechanické.
Kód je samostatným produktem vytvořeným na zakázku vždy ke konkrétnímu účelu a využití podobně, jako třeba součástka do auta, která funkcionalitu auta rozšíří, tím současně zvýší komfort a ve výsledku tak přímo ovlivní také cenu.
Bude tedy skutečně zajímavé sledovat vývoj související s regulací krypto-aktiv. V současné době je vhodné sledovat výhradně projekty, jejichž tokeny jsou supervizovány regulátorem. Pokud máte zájem pořídit si token a najdete u něj zmínku o regulatorní supervizi, ptejte se přímo vydavatele. I když sekuritní tokeny dnes přímo regulovány nejsou, velmi brzy se dočkáme změny, a to jak na lokální, tak evropské úrovni.
Dlužno však dodat, že v případě Tokenu současně pracujeme s podílem, nikoliv s úrokem. Je u něj tedy vynechána jistá toxicita související s úroky a faktem, že pokud jedna strana prodělává, může druhá strana, díky narůstajícím útokům a dalším smluvním sankcím, zásadně strádat. Podíl je tak přirozeným nástrojem, který v případě, že se projektu daří, odměňuje a v případě opaku, postihuje obě strany zároveň.
Je tedy vhodné připomenout, že Evropská komise klade zásadní důraz na aktivity podporující transformaci finančních služeb a i Ministerstvo financí se k těmto aktivitách staví podobně. V některých oblastech je však ČR zdrženlivá a zdůrazňuje, že není korektní nově zaváděnou regulaci prezentovat jako nástroj umožňující rozvoj tržních aktivit.
Regulace je podle ní obecně omezujícím státním zásahem, který odůvodňuje potřebami obezřetnosti (finanční stabilita institucí, resp. trhu) nebo potřebou ochrany spotřebitele (případně jiných kategorií zákazníků, resp. uživatelů finančních služeb).
Regulace inovací v tomto smyslu tedy nechápe jako kvalitativně něco jiného. Bude skutečně zajímavé sledovat vývoj regulace spojené s Tokeny, protože už nyní víme, že Token lze vnímat jako autorské dílo a komoditu, jejíž práva patří tomu, kdo ji vytvořil. Současně bude vhodné doplnit v praxi ověřitelná fakta související s decentralizací, kdy záznamy uložené na mnoha místech jsou velmi těžko kontrolovatelné, respektive regulovatelné, bez souhlasu jejich držitelů.
Při vývoji takových systému je tedy vhodné spolupracovat. Velkým přínosem pro obchodníky a pro držitele digitálních aktiv je tak propojení státu a Bankovní identity. Díky této transparentní možnosti přenosu digitální informace mezi občanem, bankami a státem tak vzniká první efektivní a monetizovatelná synergie. Do jaké míry bude funkční a využívaná ukáže čas.
Už nyní je však možné téměř s jistotou tvrdit, že díky lidem, kteří pomáhají inovovat a digitalizovat naší zemi se účastníme důležité finanční transformace. Transformace, která pomáhá českým firmám a domácnostem naplňovat záměry, jež jsou v souladu se zájmy České republiky a současně v zájmu s hlavními prioritami Evropské komise.